Konec Beallova seznamu
Smutný konec Jeffreyho Bealla (a jeho domnělého seznamu) neboli konec honu na čarodějnice v Čechách?

Ukazuje se, že rok stará akademická kauza, kterou mnozí bezdůvodně spojují s mým jménem, dostala nečekaný zvrat. Znamená to snad konec novodobého akademického honu na čarodějnice, které Česko dosud nezažilo?

Minulou neděli z Internetu zčistajasna a beze stopy zmizel tzv. "Beallův seznam predátorských časopisů". Podle posledních zpráv, pan Jeffrey Beall, knihovník z Coloradské univerzity, který seznam provozoval na svém osobním blogu na WordPress, jej stáhnul z osobních důvodů. Jeho domovská univerzita ve svém prohlášení uvedla, že se pan Beall od nynejška bude "věnovat jiným projektům". 

Akademická obec přitom již delší dobu poukazovala na to, že "Beallův seznam" nelze považovat za seriózní kritérium kvality vědeckých publikací, jelikož se jedná o osobní názor kontroverzního jedince zveřejněný na jeho vlastním blogu. Když "Beallův seznam" zmizel, zmizela také podstata k nařčení akademiků z pokusu o "vysánvání peněz" z české vědy pomocí publikací článků v časopisech indexovaných v databázích Scopus a Web of Science.

Tento domnělý "Beallův seznam" byl přitom hlavním argumentem zbrklých samozvaných "lovců predátorů", kteří rozpoutali v českém akademickém prostředí opravdový hon na čarodějnice. Neváhali přitom sáhnout po službách novinářů (jelikož se do "lovu na predátory" opřeli především vědci z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která vzdělává většinu novinářů pro klíčová česká média, nebyl problém přizvat si ke spolupráci své bývalé studenty a kolegy z branže). Tito spříznění novináři pak rozpoutali hotové peklo, když pomocí polopravd a informací vytržených z kontextu napomáhali ve svých četných článcích vyřizování účtů napříč akademickou obcí, očerňovali vedení jednotlivých fakult a univerzit a mátli přitom laickou veřejnost. Všichni jaksi opomíjeli fakt, že se posuzování publikací a přidělování RIV bodů během zmíněného období řídilo jen a jen metodikou MŠMT ČR, podle které články v časopisech indexovaných v databázích Scopus a Web of Science byly považovany za etalon prestižních akademických publikací a náležitě odměňovány.

Tak například mladý a šikovný astrofyzik, fotograf a bloger Michael Komm si na této kauze pokoušel udělat jméno, když obcházel různé lokální české vědecké schůze a workshopy s prezentací, v níž šířil bludy o "vysávání státního rozpočtu na vědu a výzkum". Zatímco já jsem bez problémů a téměř okamžitě získal práci na nejprestižnější evropské univerzitě, University of Cambridge, kde působím dodnes, pan Komm stále obchází stejné schůze a straší už tak vylekané české akademiky "predátory" a "odpadními časopisy".

Dalším horlivcem je Jan Novotný z týdeníku Euro (shodou okolností také absolvent IKSŽ FSV UK), který mi věnoval obsáhlý článek (jak jinak, plný polopravd, výmyslů a neověřených informací) a který se chloubí osobní známostí se samotným Beallem. 

Příznačný je experiment, který provedla trojice "lovců predátorů" z Fakulty sociálních věd v červenci 2016. Vědci sepsali článek plný gramatických chyb a překlepů a dostali se přes recenzní řízení a (po zaplacení poplatku ve výši €200) k přijetí článku k publikaci v Mediterranean Journal of Social Sciences (o kterém chtěli dokázat, že přes indexaci v prestižní databází Scopus, je "predátorský"). Výsledky svého "experimentu" pak vítězoslavně prezentovali na semináři v Akademii věd ČR. Zapomněli si však ověřit (a předložit odborné a laické veřejnosti) jednu jedinou podstatnou věc - časopis Mediterranean Journal of Social Sciences od prosince 2015 (tedy v době zahájení "experimentu" již půl roku) nebyl indexován v databázi Scopus. Změnila se redakční rada a politika časopisu a možná i přístup nového vedení k publikování. Nicméně vědci z FSV výsledky svého pseudovědeckého experimentu náležitě roztroubili do médií (novinář, který na základě "experimentu" sepsal článek, si také nedal práci s ověřením základních fakt, jako je například nepřítomnost onoho časopisu v databázi Scopus a také informace, že by pracoviště vyplatilo autorům za tuto publikaci až 20 tis. Kč, jak mylně uvádí). Pokud všechny experimenty horlivců z Fakulty sociálních věd a jejich vědecká práce s daty vypadají podobně, není divu, že o výsledky jejich bádání příliš nestojí žádné prestižní akademické časopisy indexované v databázích Scopus a Web of Science a že dotyční mají poskrovnu publikací a tak jim nezbývá nic jiného, než závidět úspěšnějším kolegům. Pravděpodobně proto se snaží zviditelnit jinými způsoby.

Pojďme ale ukončit žabomyší války o publikacích a vzájemné osočování. Nechme rozhodování o tom, které časopisy jsou kvalitní a které ne odborníkům - ať již MŠMT ČR v české rovině nebo databázím Scopus a Web of Science na celosvětové úrovni. Když toto rozhodování ponecháme závistivým mladým vědcům nebo novinářům (kteří se často ani neobtěžují si nechat ověřit základní fakta) a začneme vytvářet další seznamy časopisů nebo čehokoliv jiného, bude tu nový hon na čarodějnice.

Wadim Strielkowski