Vyjádření k článku v týdeníku EURO
ze 7. prosince 2015

Autor článku s názvem Do poslední kapky v honbě za senzací opomněl před zveřejněním důkladně ověřit některá fakta. V podtitulku svého článku pan Jan Novotný slibuje odhalení návodu, jak vysát miliony z veřejných peněz na českou vědu, ovšem dále v článku se hovoří už jen o pouhých 200 tisících korun, které jsem během tří let dostal jako odměny za svoje publikace indexované v databázích Scopus a Web of Science ke svému polovičnímu platu odborného asistenta na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Samotný článek obsahuje celou řadu nepřesností, proti čemuž bych se zde chtěl ohradit.

Ihned po přečtení článku může čtenář nabýt dojmu, že jsem publikoval pouze v časopisech, které autor článku označuje za "predátorské" nebo "odpadní". Článek ale opomíjí skutečnost, že jsem autorem či spoluautorem 70 článků evidovaných v databázi Scopus (Elsevier) a 20 článků v databázi Web of Science (ke dni 2.1.2017 to již bylo 90 publikací ve Scopus a 43 v Web of Science). Jinak samotný pojem "predátorský časopis", který v článků zazněl několikrát, je sám o sobě velice diskutabilní. Jedinými argumenty pro osočování časopisů z nekalých praktik je podle autora to, že jde o "rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě" a to, že se za otištění příspěvku v těchto časopisech platí. Autor zapomíná úvest, že akademické časopisy se v podstatě rozdělují na dvě skupiny: open access časopisy a časopisy, které nedávají svůj obsah k volnému přístupu a stažení. V prvním případě je někdy uplatňován tzv. "autor pays principle" tj. od autorů je po recenzním řízení a přijetí příspěvku k publikaci vyžadován poplatek za vydání článku. Ve druhém případě se autor musí vzdát autorských práv na článek a časopis pak článek nabízí buď přes akademické databáze nebo ke stažení na svých stránkach za poplatek. Hodně prestižních akademických časopisů (například americký PLoS ONE vydávaný v USA Public Library of Science) ještě do nedávné doby vybíralo za vydání článku poplatky v hodnotě přes 1000 eur. Poplatek za vydání článku je v akademické sféře běžná věc - časopisy a vydavatelství přece také musí z něčeho žít. Důležitý je ovšem obsah článku, za který je zodpovědný každý autor (plagiátorství je samozřejmě hrubý přečin) a pozor si má dávat čtenář.

O kvalitě publikace navíc podle mého názoru nerozhoduje ranking časopisu, ve kterém byl článek zveřejněn, ale kvalita článku samotného. Nejsem si jistý, že pan Novotný mé články opravdu četl a je schopen posoudit analytickou část jednotlivých publikací. Jaké jsou jeho argumenty pro nařčení, že články nejsou kvalitní? Našel někde jejich negativní recenze? Diskutoval jednotlivé články s odborníky z řad ekonomů?

Jediná v současné době oficiálně platná hodnotící kritéria publikování ve vědeckých časopisech jsou uvedena v dokumentu Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2013 a 2015)který byl schválen Vládou České republiky. Podle tohoto dokumentu má na hodnocení publikace vliv jen to, zda je časopis indexován v databázi Scopus nebo Web of Science. Žádné jiné požadavky na kritéria kvality se pro publikace zařazené v těchto databázích neukládají. Navíc všechny publikace vykázané v Řejstříku informací o výsledcích (RIV) prochází několika stupni kontrol a schválováním na pracovištích autorů a poté na celofakultní a celouniverzitní úrovni.

Za celou dobu působení na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze jsem nikdy nebyl osobou odpovědnou za kvalitu publikací a vědecký výkon pracoviště upozorněn na žádný problematický bod a neproběhlo ani žádné školení o etice publikační činnosti, kde by byl např. definován a diskutován v článku hojně používaný pojem "predátorské časopisy". Taková prostě byla pravidla a já jsem se těmito pravidly ve své publikační činnosti řídil.

Autor článku mě označuje za "renesanční osobnost 21.století" a přisuzuje mi "široký záběr odbornosti", což považuji za poklonu, ovšem musím přiznat, že můj záběr není až tak široký, jak by se na první pohled mohlo zdát, jelikož jsem ve všech zmiňovaných oblastech vystupoval jako ekonom. V mnoha vědeckých oborech je běžnou praxí podporovat pozorování a závěry analýzou dat a interpretací výsledků a ekonomové jsou tak často zváni, aby dodali do článků svou přidanou hodnotu. A samozřejmě jsem všech 60 publikací, které pan Novotný v článku zmiňuje, nenapsal během uplynulých tří let uplně sám - naprostá většina z těchto publikací vznikla ve spolupráci s jedním či více spoluautory. Dělba práce je v akademickém světě bězná věc a práci nad publikacemi významně zrychluje.

Kromě rozporuplných informací o počtu a kvalitě mých publikací v časopisech v článku také zaznělo, že jsem vydal řadu knih v ruštině pod hlavičkou Fakulty sociálních věd bez jejího svolení (str. 12). Toto bych také chtěl uvést na pravou míru - v článku popisovaný postup by ani nebylo možné uskutečnit, neboť mongrafie vždy posuzovalo a schvalovalo fakultní Oddělení vědy, které (po ohodnocení odbornosti publikace) rozhodlo o vydání a přidělení ISBN čísla. Mé knihy vydané na FSV - ať již se jedná o editované sborníky nebo monografie - mají fakultou přidělena ISBN čísla. Kromě toho, až do roku 2014 byla ruština považována za jeden z pěti světových jazyků a odborné knihy v ruštině měli pro RIV větší hodnotu, než například monografie v českém jazyce (viz Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2013 a 2015), str. 30).

Dále pan Novotný ve svém článku negativně popisuje mé školící a vzdělávací aktivity, címž zkresluje reálnou situaci, aniž by si nejdříve ověřil základní fakta. Kurzy poskytované mou společností Univerzitní servis s.r.o. byly schváleny Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a probíhaly pod její hlavičkou. Fakulta schvalovala sylaby, kontrolovala obsah kurzů a certifikáty o účasti na těchto kurzech vydávalo fakultní Oddělení zahraničních styků stejně, jako činí v případech jiných vzdělávacích kurzů, letních a zimních škol. Ostatně tuto skutečnost vedení fakulty potvrdilo ve svém prohlášení vyvěšeném bezprostředně po vydání článku pana Novotného na svých webových stránkách.

Má další společnost Prague University of Social Sciences and Humanities s.r.o. je firmou, která má živnostenské opravnění na (mimo jiné) pořádání kurzů a školení, včetně lektorské činnosti. Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku teprve v červenci 2015 a kromě organizace konferencí a školení se nevěnuje žádné další činnosti. Společnost nikdy nevzdělávala postgraduální studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu, neudělovala magisterské nebo jiné tituly a nepořádala školení pod hlavičkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Kurz Modern Management se připravoval jako naše samostatná školící aktivita bez účasti jiných subjektů nebo vysokých škol a k jeho realizaci navíc zatím ani nedošlo.

V současné době pracujeme na získání mezinárodních akreditací na on-line kurzy a programy dálkového vzdělávání (například pro osoby "třetího věku"). Vytvoření vlastních webových stránek bylo nutné k posouzení žádosti příslušnými institucemi a orgány. Společnost funguje jako samostatný subjekt a nepoužívá na svých stránkách loga jiných univerzit, protože má své vlastní logo.

Na závěr bych chtěl říci, že informace o úzce odborných věcech, kteým rozumí jen hrstka vědců a akademiků se mají podávát vždy pečlivě oveřené. Na očernění něčího jména stačí jeden nepromyšlený článek a očištění pak může trvat roky. Místo hledání snadných senzací bych panu Novotnému doporučil hlouběji se zamyslet nad problémy (nejen) české vědy a věcně je popsat, pokud ho toto téma tolik zajímá. Domnívám se, že hodnocení publikací českých vědců podle toho, zda jsou indexovány v databázi Scopus nebo WoS je docela objektivní kritérium. Obě databáze mají pro "svoje" časopisy velmi přísná kritéria a pravidelně prověřují jejich kvalitu. Nedodržení pravidel může skončit vyřazením příslušného časopisu z databáze. Přestože se ve své podstatě jedná o komerční projekty, databáze Scopus a Web of Science uplatňují kritéria, která vnáší do světa akademických publikací určitý řád. Souhlasím s tím, že diskuze na toto téma, může být přínosná jak pro vědce, vzdělávací instituce i širokou veřejnost. Ovšem nemyslím si, že uveřejněný článek obsahující nepřesné informace je krokem tím správným směrem. Dnešní přístup uplaňovaný na světovém publikačním trhu je součástí moderního trendu komercializace vědy a výzkumu a sotva s tím můžeme něco dělat. 

Wadim Strielkowski