Za etické publikace

Vážení a milí kolegyně, kolegové, přátele (a nepřátele),

(update 6.1.2018)

jelikož se o mé osobě na podzim roku 2015 začaly šířit nepodložené pomluvy ohledně mé vědecké a publikační činnosti, rozhodl jsem se na to rázně reagovat. Travím hodně času v zahraničí a nemohu se pomluvám osobně (a účinné) bránit, proto jsem si založil tento blog, ve kterém uvádím na pravou míru informace o etickém publikování v českém akademickém prostředí a vyvracím nepravdivé a nepodložené informace.

Na podzim roku 2015 došlo k tomu, že osm pracovníků Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (IKSŽ FSV UK) založili svůj soukromý blog, ve kterém uvádí nepravdivé a mylné informace a kterým poškozují moje dobré jméno (odkaz na blog je tady).

Během své akademické kariéry jsem působil v Irsku (National University of Ireland Galway) a Velké Británii (University of Nottingham nebo University of Cambridge) jsem nikdy nic podobného nezažil (v těchto zemích by jakýkoliv akademicky pracovník byl za šíření podobných lží na hodinu propuštěn). Publikuji s kolegy z University of California Berkeley, Kansas State University, University of Sunderland, University of Cambridge, Basque Centre for Climate Change, University of Rome, University of Strasbourg anebo University of Stellenbosch atd. (ano, všichni jsou skuteční - jedná se o seriózní akademiky jakožto například Prof. Gordon Rausser, Dr, Matthew Sanderson, Dr. Nicole Mitsche, Prof. Stephen Platt, Dr. Aline Chiabai, Prof. Laurent Weill nebo Prof. Arnold De Beer). 

Kromě toho, mám opravdu výborně mezinárodní zkušenosti s práci na Top 10 univerzitách na světe (update 6.1.2018): po ukončení svýho osmiletého působení na Univerzitě Karlově v Praze jsem nastoupil do funkce výzkumného pracovnika na University of Cambridge a v současné době jsem hostujícím profesorem na University of California, Berkeley v USA. Moje kritici a blogeři z IKSŽ FSV UK jsou stále v České republice a vysávají peníze z rozpočtu českých univerzit a výzkumných institucí tím, že misto vědy a skvělých publikací v časopisech Scopus a Web of Science sepisují v pracovní době lžívé dopisy, výzvy a blogy. 

Ve světle svých zkušeností a mezinárodního renomé si domnívám, že mám o vědeckém publikování přehled na mezinárodní úrovni nejlepších pracovišť, postupuji v souladu s platnými akademickými pravidly a předpisy a nikdy jsem nepřekročil jejich rámec. Založit si blog je snadné - očernit něčí jméno trvá par minut, ale očištění muže trvat roky. 

Publikační kauza na IKSŽ

Aby všem ihned bylo jasné: ani IKSŽ ani Univerzita Karlova proti mně nikdy žádné obvinění nevznesly. Nikdy jsem neporušil žádná pravidla, akademické předpisy ani právní normy České republiky. A po vypršení své smlouvy na konci záři 2015 nejsem ani zaměstnancem UK v Praze. V lednu 2016 jsem odešel pracovat na University of Cambridge.

Skupině lidí z IKSŽ (Roman Hájek, Radim Hladík, Jernej Prodnik, Irena Reifová, Jiřina Šmejkalová, Václav Štětka, Jaroslav Švelch a Lenka Vochocová) to ale vůbec nevadí. Využívají nejasnost kolem pravidel publikační činnosti, aby matli odbornou a širokou veřejnost. Jelikož si nemyslím, že cílem tohoto útoku je primárně moje osoba (spíše jde o mocenské boje a silové hry na IKSŽ FSV UK), je mi toto neférové jednání nepříjemné a proto bych chtěl uvést věci na pravou míru. Moje dobré jméno (a desítky kvalitních publikaci v časopisech, indexovaných v prestižních databázích Scopus a Web of Science) jsou jedinou věci, kterou mám.

Poctivé a predatorské publikace

Oficiálně platná hodnotící kritéria publikování ve vědeckých časopisech jsou uvedena v dokumentu Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2013 a 2015), což konstatuje i Ústřední knihovna UK ve svém dopise z června 2015 (viz příloha). 

Na hodnocení poctivosti publikace má vliv jen to, zda je časopis indexován v databázi Scopus nebo Web of Science. Žádné jiné požadavky na kritéria kvality pro publikace uveřejněné autory s afiliací k UK v Praze a vykazované v rámci sběru bibliografických dat v současné době neexistují. Toto potvrdil rektor Univerzity Karlovy Prof. Tomáš Zima (update 6.1.2018) ve svém stanovisku, které se týkalo výzvy o odvolání dr. Alice Němcové Tejkalové z funkce děkanky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Prof. Zima mimo jiné posuzuje moje společné publikace s dr. Němcovou Tejkalovou a konstatuje následující: "v žádném z těchto textů neshledávám porušení vědecké etiky, které by mne opravňovalo k jakémukoli zásahu".  

Údaje o publikacích putují do Rejstříku informací o výsledcích (RIV). RIV je jednou z částí (datovou oblastí) informačního systému výzkumu, experimentální vývoje a inovací (IS VaV), ve které jsou shromažďovány informace o výsledcích projektů výzkumu a vývoje a výzkumných záměrů podporovaných z veřejných prostředků. Údaje do RIV předávají poskytovatelé účelové a institucionální podpory z veřejných prostředků, kterými jsou správci příslušných kapitol státního rozpočtu (ústřední orgány státní správy, Grantová agentura České republiky, Akademie věd České republiky) nebo územní samosprávné celky.

V současné době (update k 6.1.2018) mám již 112 publikaci v databází Scopus a 69 v databázích Web of Science. Ano, je to neobvykle hodně a jsem velice produktivní autor (samozřejmě jsem všechny tyto publikace nenapsal během uplynulých 3-4 let sám - naprostá většina z těchto publikací vznikla ve spolupráci s jedním či vícespoluautory). Výborně ovládám angličtinu, kvantitativní metody a umím poutavě psát. Úplně ale chápu, že mi to muže řada lidí z akademického prostředí závidět. Když někdo dokáže dat dohromady sotva jednu-dvě publikace za rok, muže mu přijít neobvyklé, že někdo jiný mezitím dokáže publikovat desetkrát víc článků. Všichni měříme ostatní vlastní optikou, že ano?

Většina mých publikaci v databázích Scopus a WoS je dedikovana FSV UK v Praze a fakulta (a Univerzita Karlova) si za tyto publikace již dostala nebo dostane nezanedbatelné peníze. Rozděleni peněz za publikace totiž probíha tak, že část peněz z MŠMT ČR si ponechá Rektorát UK v Praze na svůj provoz a zbytek se pošle na jednotlivé fakulty podle pracovišť autorů. Pracoviště (institity a katedry) si zase ponechájí část ze zbylých peněz a zbytek podle vlastního uvažování (nebo podle nastavených pravidel odměňování) pošlou autorům. 

Všechny moje publikace vykázané v RIVu prošly několika stupni kontrol a recenzními řízeními. Ze strany IKSŽ jsem nebyl osobou odpovědnou za kvalitu publikací a vědecký výkon pracoviště nikdy upozorněn na žádný problematický bod a neproběhlo ani žádné školení o etice publikační činnosti, kde by byl např. definován pojem "predátorské časopisy". Pojem "predátorské časopisy" se odvolává na tzv. "Beallův seznam predátorských časopisů", který ale nelze považovat za seriózní kritérium kvality vědeckých publikací, protože se jedná o osobní názor jednotlivce zveřejněný na jeho vlastním blogu. Pan Jeffrey Beall nereprezentuje žádnou oficiální institucí, nemá odpovídající vzdělání (například nikdy neobhájil doktorský titul) a je často obviňován z prosazování politické agendy nebo braní úplatků za manipulaci se svým domnělým seznamem. Řada vážených akademických autorit z prestižních amerických univerzit označuje pana Bealla za "predátorského blogera".

Časopisy CJSSBE a IEL

Od roku 2012 vydávám dva vědecké časopisy - Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics (https://www.cjssbe.cz) a International Economics Letters (www.ieletters.cz). Jedná se o akademické recenzované časopisy, které dbají na publikační etiku a kvalitu příspěvků. Oba časopisy prošly dlouhým vývojem, jsou indexovány v prestižní databází ERIH+ a jsou pravidelně ukládány NTK v Praze jako vzorek českého Internetu. Nemám k tomu již co dodat a tímto vyzývám všechny poctivé akademické pracovníky z Česka a dalších zemí ke zaslání dobrých a kvalitních článků do obou časopisů.

Emily Welkins

V roce 2011 jsem napsal vědecko-populární knihu o tom, zda lidi u upiři můžou existovat spolu v jediném ekosystému. Inspirovaly mne takové zdroje jako román Drákula Brama Stokera, filmové série Blade, Buffy - přemožitelka upírů, seriál Práva krev nebo trilogie Soumrak. Kniha v zajímavé a poutavé formě vypraví o fenoménu a historii upírů a používá matematické modely a deferenciální rovnice k výpočtu různých scénářů a prognóz. Tenkrát jsem se rozhodl, že knihu vydam pod pseudonymem Emily Welkins. Zdálo se mi to jako dobrý vtip (po vzoru českého génia Járy Cimrmana). Svůj počin jsem si řádně zapatentoval v USA a mám na něj autorská práva.

Kniha s nazvem Till the last drop! byla mým mimopracovním soukromým projektem. Jelikož se jedná o moje duševní vlastnictví, můžu používat části svého díla podle svého uvážení. Publikovaná kniha Till the last drop! slouží k popularizaci vědy a zmínky o ní se objevily v médiích v Kanadě, USA a Francii (například ve Francii ve vědecko-populárním časopisu Science et Vie, který má několikasettisícový náklad). Knihu jsem pod pseudonymem publikoval naprosto záměrně, abych podpořil její prodej a zdůraznil její popularizační záměr. Kniha se dá koupit tady za symbolický poplátek 99 amerických centů (k dispozici je i vlastnoručně mnou ilustrována verze).

Posléze jsem své fiktivní alter ego použil jako spoluautorku v několika svých článcích (tři z nich se objevili v databází Scopus). Bylo to spíš z legrace (uznávám, že se možná jednalo o nepromyšlený vtip), ale mám za to, že jsem tímto nikoho nepoškodil (už vůbec ne českého daňového poplatníka nebo Unverzitu Karlovu). Když už, tak jsem poškodil maximálně sám sebe, protože zvýšením počtu autorů článku se snižuje autorský podíl a odměna za publikaci pro každého autora. Kromě toho, podle vyjádření právníka a odborníka na autorské právo vytvoření pseudonymu a publikování pod pseudonymem neporušuje ani zákon o právu autorském č. 121/2000 Sb., ani trestní zákon č. 40/2009 Sb. a tudiž není žádným porušením právních předpisů.

Není to poprvé, co autoři publikují s vymyšlenými spoloautory, ať již kvůli srandě anebo pro upozornění na problémy v pubikační sféře. Existuje známý příbeh profesora Stronzo Bestiale (tady je příběh fiktivního spoloautora profesora Williama Hoovera) nebo další případy, když autoři publikovali třeba se svými psy nebo dalšími domácími mazlíčky.

Myslím si, že etický problém v akademických publikacích nastává v případě plagiátorství (opsaní cizích prácí a textů). V případě fiktivních autorů (á la Jára Cimrman) postačí pousmání a corrigendum. 

Etický rozměr kauzy

Zarážející na tom všem je to, že většinu z osmi blogerů vlastně ani dobře neznám. Irenu Reifovou a Václava Štětku jsem potkal na dvou nebo třech schůzích IKSŽ a řekli jsme si maximálně "dobrý den", Lenka Vochocová kdysi (před 18 lety) bydlela ve stejně chodbě na koleji UK Hvězda, ale nepatřila do naše kolejní party a nikdy jsme si spolu neprohodili ani slovo. Další osoby jsem několikrát potkal na fakultní chodbě, ale nikdy jsme si nepřišli pracovně ani osobně do styku.

Rozuměl bych tomu, že když se kolegové na pracovišťi pohádají na smrt kvůli neshodě názorů nebo kariérnímu postupu, začnou se různě pomlouvat. Když Vás ale někdo bezdůvodně pomlouvá za Vašimi zády a vede si o Vás blog, logicky Vás to zamrazí.

Vzhledem k výše uvedeným faktům se domnívám, že se blogeři dopustili nemístného nátlaku, protože dodali své kritické podněty bez znalosti klíčových faktů bez toho, aniž by se kdykoliv na cokoliv dotázali, formulovali závažná a nepodložená obvinění, která ústně a pisemně rozšířili. Je otázkou, zda jednali v pouhé nevědomosti a nedostatečné orientaci v problematice, nebo na základě své závisti a diskriminace.

Každopádně si tím všim zašli blogeři z IKSŽ až moc daleko. Proto důrazně žádám, aby stránka https://zaetickepublikace.wordpress.com/ byla smazána. V opačném případě budu nucen řešit tento případ dostupnými právními prostředky.

Jsem skvělý multidisciplinární vědec, dělám výzkum na nadprůměrné úrovni a působím na špičkových světových univerzitách, publikuji v (těch nejlepších) časopisech Scopus a WoS a jsem všemi deseti za etické publikace. Ale pravidla jsou pravidla a není vhodné měnit pravidla hry během hry!

Wadim Strielkowski